Blog youtuberky Madkyo

Just open a Bet365 account today and make a deposit http://abonuscode.co.uk Make a deposit of £10-£200 and then enter the 10-digit bonus code
Osobní rozvoj

Příběh o zamilované dívce, která plakala - část 1.

Povím vám poučný příběh o dívce, která byla hluboce zamilovaná, ale přitom každou noc plakala smutky. Ptáte se, jak může zamilovaný člověk být tak smutný? Jak zamilovaný člověk hledá smysl svého bytí úplně stejně jako jedinec, který je na dně a proč byla tak nešťastná a vysílená?

 

Nepovažuji se za spisovatelku a vypravování bylo zrovna slohem, za který jsem nedostala nic lepšího než za 3. Takže pravděpodobně nebude stylisticky úplně správně (uvozovky v přímé řeči a tak…), snad mi to pro tentokrát odpustíte, třeba mě poučíte a já to v článku opravím. Důležitá je však myšlenka, kterou chci tímto příběhem vyjádřit. Směle do čtení :).

 

Byl mrazivý listopadový večer. Venku fučel vítr, který zvonil v uších v podobě tiché meluzíny a zima už ohlašovala svůj ledový návrat na scénu. Déšť, který se ozýval na parapetu téměř vybízel k večernímu klidu s knihou při svitu lampičky na nočním stolku, na kterém ležel pouze telefon a pár rozepsaných poznámek, co koupit svému nejbližšímu k Vánocům. Celý byt zel prázdnotou. Její srdce však naplňoval takový pocit zamilovanosti, jako kdyby si malí skřítci hráli se všemi jejími vnitřnostmi. Po kuchyni se linula vůně čerstvě upečeného kuřete a v lednici už čekal výborný borůvkový koláč. Na podlaze ani smítko prachu, vše bylo naprosto perfektně uklizené a naleštěné, že by si tu straka vylámala zobák na tom, co všechno by tu chtěla ukrást.

A zatímco dívka dopisovala poslední řádky svého seznamu dárků pro něj, zazvonil zvonek. „Konečně je tady,“ pomyslela si a žaludek jí málem proletěl krkem. Chvěla se napětím a lehkou nervozitou pokaždé, když byli spolu. Ale po každém „přijdu večer po šesté“ se už nemohla dočkat, až ta chvíle zase přijde. Spěchala do koupelny zkontrolovat, jestli je řádně nalíčená, učesaná a obléknutá a s úsměvem otevřela dveře. Opravdu jí to moc slušelo.

Do bytu vkročil vysoký plavovlasý kluk, letmě po ní hodil pohledem a na tváři se mu zkroutil jakýsi pokus o úsměv. Pozdravil poněkud stroze a pokračoval do kuchyně, kde se hned pustil do uvařeného jídla. „Asi měl těžký den, je takhle unavený už nějakou dobu,“ napadlo ji okamžitě. Hbitě se přesunula ke stolu, políbila ho na tvář a usadila se naproti němu. „Tak co, koblížku, jaký jsi měl den?“ zeptala se s neskrývaným zájmem o to, co dělal celý ten den od rána až do pozdního večera. „V pohodě,“ nenamáhal se rozvést svou odpověď. Tvářil se tak chladně, dívku ale od úsměvu neodradil. „Dneska jsem opět udělala koláč, vím, jak ho máš rád.“ Trošku doufala, že by mu tím mohla udělat radost, ale on pouze souhlasně kývl a pokračoval v jídle. „Co Petr, sešel ses s ním?“ Čekala, že by možná mohl něco říct, ale seděli tam takhle mlčky až do konce večeře. Úsměv jí maličko ochabl. Tak moc ho miluje a on je tak odtažitý. Trochu unaveně sklidila talíře, dala mu špinavé věci do pračky, umyla nádobí a posadila se vedle něj do obývacího pokoje, kde se koukal na televizi.

Cítila, že není něco v pořádku. Začaly jí přepadat myšlenky, že něco dělá špatně, že možná pro něj dělá málo a třeba si hledá někoho, kdo mu bude oddanější ještě víc. Jak mu ale prokázat více loajality? Vždyť se nechala ostříhat, jak se mu to líbí, obléká se tak, jak se mu to líbí, neustále vymýšlí, co by mohli podniknout, doma je uklizeno jako na bankovním účtu studenta a takhle mu nevařila ani maminka. Už to déle nevydrží: „Děje se něco, miláčku?“… Ticho. Pouze zavrtěl hlavou a dál se věnoval nudnému pořadu o ekonomice státu. „Ty se mnou nemluvíš?“ Opět pouze zakroutil hlavou, že to tak není. To už byla ale poslední kapka. Hodlá jí takhle ignorovat napořád? Každý den se o něj stará tak, že si nemá na co stěžovat a tohle je to, co jí se jí za to dostane zpět? „A je to tady zase,“ zašeptal jí smutně hlásek v její hlavě a dívka nezvládla potlačit tu nutkavou potřebu plakat. Rozvzlykala se na celý pokoj a po tváři jí stékaly slzy jako hrachy.

Usedavý pláč po chvíli rozsekla až věta: „A dost!“ Šokovaně na něj pohlédla a samým úlekem přestala vzlykat. „Já už to dál nevydržím! Už měsíce se mi snažíš linkovat život. Pořád mě komanduješ, někam mě taháš proti mé vůli, sleduješ mi mobil, čteš moje maily, hah, co se tak tváříš, myslíš, že o tom nevím? Žárlíš i na kolegyni, která je šťastně vdaná, nemůžu si pořádně ani zajít na pivo bez toho, abys udělala hysterickou scénu nebo začala brečet, pokud ti nedám harmonogram, kdy odejdu, kdy přijdu, s kým tam budu a proč tam vůbec jdu. A běda, jak to nedodržím! Když jedu za kamarádem, hledáš mi na límečku ženský parfém a na krku rtěnku, dusíš mě, necítím se dobře, rozumíš mi? To si myslíš, že když mě budeš držet ve zlatý kleci, vařit jídla, co mám rád a ostříháš se jako kdejaká coura, kterou jsem náhodou pochválil na obálce časopisu, že mě tu udržíš? Vůbec mě neposloucháš, pokud není po tvém, naštveš se, brečíš nebo mi zahraješ divadlo před všemi známými! Už nemůžu.“ Popadl klíčky od svého BMW X6, hodil na sebe pouze bundu a vytratil se ven. Motor vzteky zařval a o pár chvil později se zvuk vytratil v dáli. Už se nikdy nevrátil. Mezitím dívka stále v šoku seděla na pohovce a na seznam s dárky pro něj padaly první smítka prachu.

Tak co si o tom myslíte, kdo byl vlastně ten špatný? Napište mi to do komentáře.

 

Tenhle příběh jsem si kompletně vymyslela v 11 večer, jsem ráda, že se mě v současné situaci vůbec netýká a že nereferuji na žádný ze svých vztahů. No… I když… Trochu jsem se svým starým já inspirovala, protože i já jsem bývala takový nevyspělý slabý odvar naší hrdinky. Vezmu-li v potaz svojí osobnost, jsem v zásadě dominantní člověk, který je sice docela dobrým vůdcem smečky, ale občas má skoro až nezkrotnou potřebu takovým vůdcem být nehledě na situaci. Jsem silná, ve společnosti velmi nezávislá osobnost, která když se ale zamiluje, je 100% loajální. A když vezmu k tomu i v potaz to, jak probíhaly mé vztahy před Mikem, opravdu jsem si až moc ráda prosazovala svou a nebyla jsem důvěřivý člověk. Nezapomeňte, že jsem dřív byla nesebevědomá holčička, takže jsem taky trochu žárlila a v mých vztazích bylo ego opravdu hodně zastoupeno. Proč je to špatně, píšu zde. Ani netušíte, jak jsem ráda, že jsem se začala soustředit na tvorbu harmonie v mezilidských vztazích, hodně jsem se vzdělávala v oblasti osobního rozvoje, tetička mi obrátila život vzhůru nohama a poté jsem pochopila, co jsem dělala zle (i když to bylo tak 10% toho, co předváděla slečna, stále jsem dělala chyby). Nyní z toho můžu těžit :).

V příběhu je několik témat, která rozeberu v příštím článku. Teď mě ale moc zajímá, co si o příběhu myslíte, jaké emoce jste během čtení tohoto článku prožívali a jaké si myslíte, že z toho je ponaučení. Celé vám to rozuzlím v příštím článku ♥.

 




Tagy: Motivace, Vztahy, Vyprávění, Příběh