Blog youtuberky Madkyo

Just open a Bet365 account today and make a deposit http://abonuscode.co.uk Make a deposit of £10-£200 and then enter the 10-digit bonus code
Osobní rozvoj

Diagnóza: „OUTSIDER“ a 5 důvodů, proč je to výhra

Často přemýšlím, jak kolektivy mohou být „tak stejné“, ačkoli se nachází v různých prostředích. V práci, ve škole, zájmových klubech i v samotné společnosti. V každé takové skupině jsem se setkala s totožným nebo podobným modelem. Populární elita, která má hlavní slovo, jejich „slepí“ fanoušci, kteří by se rádi přidali do elitního klubu, a tak papouškují vše, co dělají oni, dále většinová skupina „obyčejných“ lidí, kteří si hledí svého a utvářejí menší skupinky a… outsideři… odpadlíci… šedé myši… podivíni. Proč je taková šedá myš vlastně vítěz?

 

Která skupina je podle mě nejhorší?

Osobně nevidím jiné východisko pro odpověď. Nejhůře na tom jsou dle mého názoru ti „fanoušci“, papoušci. Každá lidská bytost je originál. Jako originál se rodí, jako originál by měla i zemřít. Zároveň ale člověk touží po uznání. Populární lidé jsou velmi extrovertní a dominantní lidé, kteří si získávají respekt a uznání snad už jen tím, že dýchají. Co ale takový „fanoušek“ těhle „elitních skupin“? Rozeberme si tohoto člověka. Pravděpodobně neoplývá již výše zmíněnými vlastnostmi. Je to ale velice přizpůsobivý člověk. A tak rád poupraví své chování, zvyky a priority, aby do kolektivu populárních zapadl, aby měl pocit onoho uznání. A ať už ho mezi sebe přijmou nebo nepřijmou, fanouškovi to nevadí. Stačí říkat, že má stejné názory, se vším souhlasit a často i změní svoje návyky, jen aby měl pocit, že do kolektivu populárních hvězdiček patří. A tak se z originálu stává kopie. Nejsmutnější případ. Už několikrát jsem vyslechla kamarády a kamarádky takových lidí. Že se jim změnili před očima téměř ze dne na den, jen aby zapadli do party, že začali kouřit, machrovat, dělat si srandu ze slabších. Ale v soukromí jsou těmi starými dobrými kamarády a sami i někdy přiznávají, že se takhle vlastně chovat nechtějí, ale pokud chtějí mít kamarády a chtějí být součástí velkého celku, nezbude jim nic jiného. Nikdy nevím, co na to odpovědět. Možná nechat plynout věci tak jak jsou, nechat je svými omyly dojít k závěru, že převářka naši energii víc bere, než dává – a je tedy zbytečné se vysilovat...

Nálepka: Outsider

Mám 4 roky praxi s tím, jaké to je. Nechtěla jsem se přetvářet, nechtěla jsem se přizpůsobit hodnotám, které jsou mi cizí. Dodnes si pamatuju hodinu sociologie, kde jsme probírali metodu sněhové koule. Pokud jste o ní nikdy neslyšeli, jde (velmi zjednodušeně) o způsob získávání nových kontaktů na základě nominace někým, kdo splňuje určitá kritéria. Takže se vybral člověk, ten něco řekl a musel nominovat dalšího, který by ho doplnil… až se došlo k poslednímu článku pomyslného řetězu, který byl jakoby nejslabší, nejméně splňoval ta daná kritéria. No hádejte, kdo to byl :D. On mě vlastně ani nikdo nevyzval, abych něco přidala do diskuze, až když se zeptal učitel, kdo ještě nemluvil, přihlásila jsem se. Ve své podstatě jsem tedy nebyla na okraji kolektivu. Já v něm vůbec nebyla.

A s odstupem času zjišťuji, že to jsou jedny z nejcennějších zkušeností, které jsem kdy získala. Věřím, že pokud se mezi čtenáři tohoto blogu najdou i nějací outsideři, je to pro vás nepříjemné, téměř až ponižující… stejně jako pro mě bylo ponižující se tehdy přihlásit a být face to face konfrontována s realitou, že v nové třídě o mě nikdo nestojí. Čím otevřenějším a citlivějším člověkem jste, tím to více bolí. V žádném případě ale nezoufejte. Tady je pár důvodů, proč:

Outsideři jako jediní ví, jaké to je, být sám

Sama jsem zjistila po základní škole, kdy jsem se na gymplu stala outsiderem, jaký hrozný pocit to je, být na druhé straně, to páté kolo u vozu, ta divná holka, se kterou se nikdo nechce bavit, ten nerd, o kterého by si ani kolo neopřeli. Postupem času jsem se ale naučila žít sama se sebou, se svou vlastní hlavou a zjistila jsem, jak je ta občasná samota vlastně ozdravující. Měla jsem tolik času přemýšlet sama nad sebou, nemusela jsem se zabývat malichernostmi lidí ve třídě, kdo s kým chodí, co si kdo koupil na sebe, kam kdo půjde večer pařit. Když se teď dostanu do situace, kdy jsem sama, dokážu s tím žít, není to pro mě šok, vím, co mám dělat a nepanikařím. :)

Outsideři si dokážou lépe naslouchat, jsou vnímavější

Souvisí to s tím „bytím se sebou sama“. Člověk, který se soustředí sám na sebe, lépe odhadne potřeby svého těla i duše, nezabývá se zbytečnostmi, chápe, co má dělat – protože jim to nikdo neřekne. 
[edit na základě trefného komentáře od Radka]
Mohu potvrdit, že se outsideři (tím, že jsou sami) stávají výbornými pozorovateli lidí. Každou hodinu tělocviku (kdy se u nás samozřejmě necvičilo) jsem se stala divákem a posluchačem holčičích diskuzí v šatně. Holky, které vypadaly jako skvělé kamarádky, pomlouvaly jedna druhou, když ta druhá zrovna nebyla ve škole. Naučila jsem se poznat, kdy lidi lžou, kdy něco tají, naučila jsem se rozeznávat faleš a poznat upřímnost. Radku, děkuju za skvělou připomínku, o tu se nejde nepodělit! :)

Outsideři se nemusí spoléhat na názory ostatních

Úplně nejdůležitější a největší výhoda takového odpadlíka. Populární lidé jsou populární, protože mají kolem sebe neustále lidi, kteří s nimi souhlasí, mají koho inspirovat a dělá jim to dobře, neustále získávají nějakou zpětnou vazbu od svého okolí. Jejich popularita je na tom přímo závislá. Odpadlík je oproti tomu odkázán sám na sebe, zodpovídá se sám sobě a sám sobě je i soudcem. Vůbec ho nemusí zajímat pomíjivé názory ostatních. Je kreativní, když něco vytvoří, sám si to zhodnotí a sám se naučí té potřebné zpětné vazby. Neříkám, že vazba od druhých není důležitá. Ba ne, je přímo nezbytná pro vývoj člověka. Schopnost sebe-zhodnocení, odhad svých možností, neustále sebezdokonalování a zdravá sebekritika je předpokladem k úspěchu.

Outsideři jsou velice často poté úspěšnými lidmi

Proč si to myslím? Z důvodu uvedeném výše. Odpadlík se zdokonaluje sám, protože je odkázán sám na sebe, nikdo mu s ničím nepomůže, nikdo mu ten úkol opsat nedá, takže „co si sám neudělá, to nemá“… Tím neustále investuje do svého vzdělávání a osobnostně se posouvá i v případě, že kolem něj nikdo není. Populární člověk bez obdivovatelů prostě padne, šach mat. Všechno je ve vás, včetně úspěchu. Chcete uspět? Musíte začít u SEBE.

Outsideři jsou pokorní, váží si věcí okolo sebe

Tím netvrdím, že populární člověk v kolektivu nemůže a nikdy není pokorný, neváží si věcí, není úspěšný atd., tak to rozhodně není. Ale všichni „zkušení šedí myšáci tam v rohu“, se kterými jsem se bavila, byli velice milí a upřímní lidé s otevřeným srdcem, kteří uměli naslouchat, vážili si přítomnosti jiného člověka, byli velice kreativní a inteligentní a vyzařovala z nich jistota. Když jsem se bavila oproti tomu s populární „elitou“ kolektivu, byla z nich často cítit neupřímnost, přetvářka, takový standard, že se neustále musí kontrolovat, aby to, co říkali, mělo dobrou odezvu, svým způsobem se i vytahovali, zkrátka dělali všechno pro to, aby si udrželi ten společenský status a aby si mě získali, jako svého dalšího příznivce. To je moje osobní zkušenost, v žádném případě nechci mluvit obecně :).

Zhodnoťte tedy sami sebe, proč outsiderem jste, pokud jím jste. Je to tím, že jste introvertní? Nemáte tak velké sebevědomí? Nechcete zapadnout do společnosti tím, že si děláte z druhých legraci? Nebo to není váš případ a jste outsiderem z jiného důvodu? Podělte se se mnou o vaši zkušenost do komentáře a jak to chcete řešit, zda-li vůbec chcete :). Závěrem opakuji, nezoufejte. „Svět je dokonale vyvážené místo. Zatímco populární extroverti svět řídí, introvertní tvůrčí dušičky tento svět tvoří.“

Děkuji za přečtení článku a doufám, že jsem třeba někomu pomohla vidět i něco pozitivního na zdánlivě negativním statusu. :)

Picture source: Pexels.com CC0




Tagy: Motivace, Vůle, úvaha, Ego, Outsider, Odpadlík, Popularita